pátek 26. listopadu 2010

Memento

V mém pokoji na viditelném místě visí hodinky. Nejsou dámské, ani mi nepatří. Nosila je osobě, která mi změnila život a obrátila ho vzhůru nohama, někdo, kdo si troufám říci, pro mě bude vždycky zvláštně důležitý. Symbolizují současné odhodlání a přání udělat červenou tlustou čáru za způsobem života a za chybami, kterých jsem se dopustila. Ty budu vždycky vnímat jako malé, ale zásadní. Malé vylučuje zásadní? Ne, jen malým lehkým přimouřením očí jsem ohrozila rodinu, protože představy o "příteli" byly jiné než realita. Mnohé mi tyto chyby ale daly (v dobrém slova smyslu). Leccos však i vzali.
 
Symbolizují touhu nastavit si jinak své myšlení týkající se opačného pohlaví, symbolizují destruktivní myšlení směřující do záhuby. Opuštění bludných kruhů, v kterých jsem se točila.
Hodinky ať znamenají bolest, kterou mi způsobila milovaná i zatracovaná osoba, bolest, kterou jsem se na sobě dopustila sama. 
Hodinky ať znamenají poučení a odraz jiným směrem vhůru...moje memento, můj bolavý zub, jež mě v noci budí ze spánku.
Hodinky jsou staré, po otci, který před pár lety zemřel a kterého jsem ani neznala. Mají nad sebou obláčky smutku a otázky, na které už nikdo neodpoví.

Linie života

"Určitě to znáš, ale je to nádhera ...taková smutná, ale v 7. minutě se to zlomí a úplně jde z toho husí kůže. Je to opravdu nádherná hudba.
A přesně tak to budeš mít i ve svém životě. .. Temno, hnus, darkness a najednou se to zlomí a na tebe bude čekat už jen to krásné a světlé a zase uvidíš duhu a budeš se z ní radovat. Všechno to přemůžou paprsky slunce, vím, že v něj věříš, jinak by sis ho nenechala vytetovat do konce života. Nedokážu odhadnout, jak dlouhá bude linie tvýho života, jak dlouho bude hudba znít, ale věř v ty poslední 3 minuty, pro něž snad stojít za to žít. "
 
Řekl člověk, který se snaží zachovat v lidech naději, idealista, který pro mě opravdu moc znamená a kterého si vážím.
 
Je opravdu sedm z deseti minut našich životů v moci tmavších barev? Stojí ty 3 za snahu a přemáhání?