Memento

V mém pokoji na viditelném místě visí hodinky. Nejsou dámské, ani mi nepatří. Nosila je osobě, která mi změnila život a obrátila ho vzhůru nohama, někdo, kdo si troufám říci, pro mě bude vždycky zvláštně důležitý. Symbolizují současné odhodlání a přání udělat červenou tlustou čáru za způsobem života a za chybami, kterých jsem se dopustila. Ty budu vždycky vnímat jako malé, ale zásadní. Malé vylučuje zásadní? Ne, jen malým lehkým přimouřením očí jsem ohrozila rodinu, protože představy o "příteli" byly jiné než realita. Mnohé mi tyto chyby ale daly (v dobrém slova smyslu). Leccos však i vzali.

 

Symbolizují touhu nastavit si jinak své myšlení týkající se opačného pohlaví, symbolizují destruktivní myšlení směřující do záhuby. Opuštění bludných kruhů, v kterých jsem se točila.

Hodinky ať znamenají bolest, kterou mi způsobila milovaná i zatracovaná osoba, bolest, kterou jsem se na sobě dopustila sama. 

Hodinky ať znamenají poučení a odraz jiným směrem vhůru...moje memento, můj bolavý zub, jež mě v noci budí ze spánku.

Hodinky jsou staré, po otci, který před pár lety zemřel a kterého jsem ani neznala. Mají nad sebou obláčky smutku a otázky, na které už nikdo neodpoví.